Ruská žena, geroina krasavice dechberoucí!
a u určitého druhu žen, neexistuje něco tak osvobozujícího, jako je „nedbalá elegance“. Ruská žena, která je na číhané, je krasavice vyznačující se třemi „D“ : dlouhé vlasy, dlouhé nohy a dlouhé nehty.
Když se, jako správný český turista budete procházet po moskevských ulicích v pohodlných teniskách, s baťůžkem na zádech, popřípadě s ledvinkou na břiše, s jazykem na praktické mnohokapsové vestě, utahaní po prohlídce Kremlu a několikahodinové frontě na Lenina, a najednou vás křepce předběhne dlouhonohá blondýna na obřích podpatcích, tak ihned pochopíte, co je to pravá ruská geroina.
Ruské ženy jsou samozřejmě absolutně svobodné, emancipované a najdeme mezi nimi lékařky, vědkyně, kosmonautky i traktoristky. A co se týká genderové korektnosti, tak v tom Rusové za Evropou nijak zvlášť nezaostávají, takže například v každé ruské detektivce, ze současné doby můžete vidět jednu úplně blbou krasavici a jednu úplně nádhernou doktorku, nebo vědkyni. V soudobých ruských seriálech z oblíbeného nemocničního prostředí mají lékařky takové nehty, že k operaci nepotřebují ani skalpel.
Ruská žena, obecně, je velmi pečlivě upravená, dbá o svůj vzhled a bez ohledu na to, jak moc růžovou rtěnku a jak moc fialkový parfém používá, je vždy a za každých okolností za dámu.
Ale najdou se i výjimky. I do Ruska se dostaly do trafik časopisy typu Glamour, Harper´s Bazaar, Elle,či Vogue, které výrazně ovlivňují vkus i u těch, kteří jej mají přirozeně dobrý. Zejména v poslední době.
Jsem z generace, která již zažila módu raných devadesátek na vlastní kůži a dodneška si pamatuji ten ledový pot, který mě polil, když mi maminka slavnostně předala sytě oranžovou, naducanou péřovku, ve které jsem zářila nejen na ulici, ale i na sjezdovce. Byla jsem v ní jako živý maják pro všechny kolemjdoucí. Rozhodně mě nikdo neminul bez povšimnutí, což je přesně to, po čem touží každé nesebevědomé, pubertální děvče v rozpuku. A tahle móda, se k mé hrůze, vrátila! Takže už i v Rusku, kde si většinou ženy zakládají na pěkném a elegantním vzhledu, jich řadu potkáte v oversize modelech, ve kterých vypadají strašidelně, i když jsou třeba krásné.
Vypadá to asi takto, mladá geroina, která se až doposud pohybovala na deseticentimetrových podpatcích stejně jistě, jako Tarzan na liánách, a která až doposud oblékala extra slim bokovky se svůdně odhalenými krajkovými spoďárkami, nyní v kostele blahořečí návrhářům slovutných značek, že si teď na nějakou dobu může odpočinout v pohodlných teplácích, vytahaném, sepraném triku a botách, které se trefně jmenují „ugly sneakers“.
Abych byla spravedlivá, my matky také blahořečíme tuto módu. Sem tam nějaká díra v džínách našich dětí je nyní vlastně módní výstřelek. „Děravá móda“ by se podle mě měla rozhodně rozšířit i na ponožky! Taky jako správně sportovně založená matka vřele kvituji teplákovou módu. Když odvedu dítě do školky, tak si pak rovnou můžu jít zaběhat do lesa. Každý den potkávám zelenou teplákovku-overal. Nevím, jestli je to jedna a tatáž teplákovka a více žen, anebo jedna žena a jedna teplákovka. Nějak mi to splynulo, ale jelikož ji potkávám na ulici docela často, tak si myslím, že je to jeden typ teplákovky, kterou si koupilo více žen (naše město je trapně malé). Ta teplákovka vypadá strašně pohodlně a chci si ji taky koupit!
Mládežníci asi viděli někde v časopise, že se nosí odhalené kotníky. Mladý Rus je vychováván, aby příliš nehleděl na své pohodlí a aby dokázal přežít za každých teplotních podmínek, proto móda odhalených kotníků mladým Rusům a Ruskám vůbec nevadí, i když je -20.
Menších dětí, předškolního a brzkého školního věku, se módní výstřelky tolik netýkají, proto jsou zde v Rusku (pro Česko to bohužel neplatí), děti oblékány do jednoduchých (ale moc elegantních) školních uniforem, které tvoří většinou tmavé kalhoty, nebo tmavé šaty a bílá halenka, nebo košile v případě hochů. Školní uniforma je osvobozující! Nakoupíte pár kousků tmavých punčoch, jedny-dvoje černé šaty, pár bílých triček a máte vystaráno. Děti vypadají slušně a je všeobecně vidno, že jdou do školy a ne někam orat na pole. V zimě nosí děti kombinézy, které jsou dělané na tuhé ruské podmínky. Pokud trochu zainvestujete, máte vyhráno. Ráno strčíte děcko v tom, co má na sobě (legíny, tepláky, tričko) do kombinézy finské firmy Reima nebo Lassie a nemusíte se vůbec bát žádné zimy. Jen když je -20 doporučuji pod kombinézu ještě mikinu nebo svetr. Jednoduché, kvalitní a pohodlné. Rusové jsou ochotni se zadlužit, aby svým dětem koupili kvalitní zimní oblečení.
Rusko je velmi tradicionalistická země a naleznete zde, s trochou umu a zdravého rozumu, mnoho nádherných kousků, které vůbec nemusí být Prada, nebo Gucci. V našem městě je obchůdek, kde se prodávají ručně šité oděvy a mají tam překrásné šaty ruského typu (znáte ze starých ruských pohádek-nosily je carevny) a mají tam taky jeden nádherný sarafánek, kolem kterého chodím už delší dobu…ale stále ho neušili v mé velikosti. Také si v tom obchůdku můžete koupit šperky z mamutích kostí. Nádherná ruční práce a ne nijak drahá.
Ruské šátky. Rozmanitost vzorů, látek a barev je dechberoucí. Když pojedete do Ruska, rozhodně si kupte šátek! Jsou překrásné.
Váljenky. Tradiční plstěná obuv, použitelná i v zimě, pokud na ně navlečete plastový chránič. Každá bábuška má váljenky a šátek. Šourá se v nich po ulici, skloňená a pomalá, s taškou, ve které má poslední sklenici rakytníku a míří na trh, aby utržila nějaké děngy. Váljenky ovšem taky můžou být umělecké dílo. Ručně vyšívané překrásnými, tradičními ruskými vzory. Nádhera! Bývají hodně drahé a pozor, když si je koupíte, udržujte je v suchu a pravidelně kontrolujte. Váljenky jsou oblíbená strava pro mola šatního.
Oblíbeným pokrmem mola šatního bývá také kožich. Ale pokud byste si kupovali kožich v Rusku, vězte, že nebude jen tak ležet ve skříni a čekat na moly. Ten rozhodně vynosíte. Rusové kožichy umí a každá správná ruská kočka, má svůj kožich. Mimochodem, pěkná tradice: každá nevěsta má dostat jako dar od svého ženicha kožich! Na znamení lásky a toho, že už mladá paní někomu patří.
Takže, pokud potkáte tu skloněnou, šourající se bábušku, cestou na trh, kam jde prodat poslední sklenici rakytníku, aby si mohla koupit kus špeku a černý chleba, a bude mít na sobě norkový kožich, tak se, prosímvás, vůbec nedivte.
Lucie Jančíková
Dítě ani ponožkou neuhodíš, aneb komunismus opravdu nefunguje
Nedělní rána osamělé matky se třemi malými dětmi bývají hektická, pracovní, nervově a fyzicky náročná, podněcující a podle nálady matky buď kreativní, nebo tyranská.
Lucie Jančíková
Kterak blahodárně využít dětskou pracovní sílu
Dnes při pohledu z okna vidím, že letošní léto začíná být pomalu minulostí, vítr a lehký podzimní deštík panují na naší zahradě a na průzračné hladině bazénu se vyrýsoval podzimní design, vytvořený z drobných březových lístků.
Lucie Jančíková
Sláva hrdinům, našim učitelům!
Když máte na pár dní opušťák (od čehokoliv,co nutně potřebuje vaši přítomnost a prvotřídní servis) a náhodou brouzdáte internetem-pracovně samozřejmě, může se vám stát, stejně jako mně, že natrefíte na něco...
Lucie Jančíková
O spánku, mikrokosmu a kvalitě ruských tanků...
Když vše děti trochu povyrostou, stáváte se často svědkem hodně zajímavých událostí. Někdy máte pocit, že se život nějak zrychlil, jako byste byli součástí dokumentárního filmu, kde na jednu houbu, nebo semínko stromu, nebo larvy
Lucie Jančíková
Rusové se diví, aneb "předspeciálněoperační ceny"
Jestli jste zrovna v období mezi dvacítkou a třicítkou a těšíte se z každého nového slunečného dne, který vám nezkalí žádná bouřka ani mráček, ani tajfun, ani větříček, ani kaluž, ani bláto...
Lucie Jančíková
Kalašnikov, norkový kožich, kaviár...aneb, do čeho investovat poslední rubl
Když pět let prožijete v zemi, která, se s jistými výhradami, pomalu, ale jistě stává vaší druhou domovinou, s lehkostí bagru se vám dostane pod kůži a která má zvláštní a tajemné kouzlo zhrzené ženy,
Lucie Jančíková
Jak jsem vyhrála válku, aneb "kdybych se dostala k Putinovi, tak bych..."
VA ́LKA JE MI ́R, SVOBODA JE OTROCTVI ́, NEVEˇDOMOST JE SI ́LA... Neza ́lezˇelo na tom, zda napsal Prycˇ s Velky ́m bratrem nebo nenapsal. Jako neza ́lezˇelo na tom, zda bude v deni ́ku pokracˇovat nebo ne. Ideopolicie ho dostane i tak. *
Lucie Jančíková
Matka tyranka v ruském lese
Když ruskou pláň, les, silnici a ulici, zasype metr čistého měkoučkého sněhu, ve kterém se zřetelně rýsují zářící vzkazy psů a fen psané močí, a který i přesto milosrdně zakryje nedokonalosti ruského stavitelství,
Lucie Jančíková
Čím se v Rusku nenakazíte
S matematikou jsem měla vždycky problémy, narodila jsem se přibližně ve stejné době, kdy se v hlavě profesora Hejného rodila koncepce jeho neotřelé metody výuky matematiky hrou.
Lucie Jančíková
Ztraceno v překladu, aneb v těátrje nělzjá piť vodku!
Když vás osud zavane na několik let do cizí země a nejste zrovna obětí nedobrovolného odsunu, hříčka v dějinném kolotoči nebo oběť čísi zlovůle, tak máte pocit, že byste se měli ze slušnosti naučit jazyk onoho státu.
Lucie Jančíková
Četyrje tarakani a svjerčok
Ruská pracovitost a pořádkumilovnost je pověstná. Člověk by skoro řekl, že takový pořádný ruský stroj, přístroj nebo součástka, jako třeba plynovod nebo nějaké to heblo do jaderné elektrárny je všeobecně skvělá volba!
Lucie Jančíková
V dešti nejdou vidět slzy!
Z hlediska matky tří dětí se nedokážu přesně rozhodnout, které roční období je lepší (nebo horší), jestli zima, nebo léto. Zima, přesněji zima v Rusku, je ovšem jedna velká radost.
Lucie Jančíková
O zemřelé ruské influencerce a jiných jazykových hrátkách
Nová doba si žádá nové profese, a tak vznikla krásná a celému světu nesmírně užitečná zaměstnání jako jsou např. influencer anebo youtuber.
Lucie Jančíková
Tři záhadné bukvy, aneb "jak je důležité míti Vladimira"
Když jste milující matka tří dětí, které se navzájem obrovsky a bezlimitně milují, stejně jako se obrovsky a bezlimitně dožírají, tak je vám jasné, že taková nelidská věc, jako tři měsíce prázdnin, jak to mají v Rusku, je buď:
Lucie Jančíková
Proč miluju EU
Rok 1968, noc z 20. na 21.srpna, temná noc, temnější než obvykle, temná hlavně pro český lid, který je sice už zvyklý na to, že si ho občas nějaká ta velmoc zabere, ale probudit se a mít na zahradě ÚAZ buchanku?
Lucie Jančíková
O drzém kohoutovi a jiných ptácích
Když jsme v Česku, tak žijeme na vesnici. Byla to naše volba, utéct před zmatkem a hlukem velkého města. Hlavně před tím hlukem. Opravdu jsme si mysleli, že na vesnici zažijeme klid a jistý druh nesnesitelné lehkosti bytí.
Lucie Jančíková
Vše o všech vších.
Nejsem člověk, který normálně schraňuje plastový odpad. Jsem hospodyňka, která poctivě třídí odpadky (pokud to jde, protože v Rusku něco jako třídění odpadu reálně neexistuje) a normálně se plastových krabiček a obalů zbavuju.
Lucie Jančíková
Český mobilní operátor: vzácný, ve světě již téměř vyhynulý druh Upíra obecného finančního
Jednou z opojných radostí, když pendlujete mezi dvěma zeměmi, mezi dvěma technickými mocnostmi 21. století, mezi vyspělou Českou republikou, a ještě vyspělejší Ruskou Federací, je hledání kancelářské sponky na letišti.
Lucie Jančíková
Jsme to, co jíme...aneb tajemství štíhlé postavy (ne)odhaleno
Čistka! Nemilosrdná likvidace! Nostalgie, smutek, dlouhý a váhavý výběr. Úklid šatníku. Přehlídka minulosti stejně tak silná, jako prohlížení starých fotografií. „Nemám co na sebe, postava se trochu změnila, tohle musí pryč!“
Lucie Jančíková
Děvčica vrtichvóstka na výletě po Rusku, část 3.
Občas se v životě člověka stanou věci a události, které potřebují čas, aby je takříkajíc strávil, aby se s nimi dokázal srovnat a aby je, s odstupem času, dokázal nahlížet s nadhledem a vtipem.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 39
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3279x
Jsem pozorovatelka a většina věcí, co se mi děje sice vypadá normálně, ale ve skutečnosti je to sranda a tak o tom píšu. A pokud by někoho zajímalo, jak přežít např. ruské školství, ruské zdravotnictví, ruskou restauraci, hotel, obchod atd., tak o tom píšu. Nebo jak ve skutečnosti vypadají ruské ženy, dívky a muži, jaké to je v ruském vlaku, na ruském trhu, kdo prodává nejlepší ovoce a zeleninu, jak ve skutečnosti vypadá ruská rybalka anebo jak moc Rusové běžkují, tak o tom píšu. A bývá to sranda.