Dítě ani ponožkou neuhodíš, aneb komunismus opravdu nefunguje
Pokud jsou kreativní, matka (já) vymyslí řadu aktivit, které by chtěla v neděli stihnout: velký úklid, interaktivní výuka v angličtině (tzn. že děcka uvaří oběd, já je budu z bezpečné vzdálenosti pozorovat a v angličtině jim radit, jak připravit těsto na pizzu), žehlit, vysát, vytřít, popřípadě alespoň sjednotit ponožky a připravit spodní prádlo na další týden.
Když má matka (já) dost energie (tzn., že ji ve tři ráno neprobudil sousedův kohout, který by se nejlépe vyjímal v polívce a že ji v sedm ráno neprobudil dusot šesti ukrajinských nožiček nad hlavou a že ji v 7:30 neprobudil hladový syn: „mámo, já mám hlad“), tak si jde zaběhat se psem. Jelikož matka respektuje heslo: sportem k trvalé invaliditě, chodí běhat (lingvista vztyčí varovně prst: chodit běhat?) pouze jednou za měsíc, chrání si totiž klouby. A ano, jde to: chodit běhat.
Když má matka (já) dobrou náladu, slunce svítí a dokáže si ráno nepřečíst zprávy, tak vymyslí řadu dalších chvályhodných aktivit pro děti, které zvelebí dům a posílí jejich svaly i mozky. Takže, předpoklad je, že když jde matka se psem běhat, tak když se vrátí, tak budou děti nastoupené v pokojíčku, umyté oblečené (v souladu s počasím), učesané a natěšené na to, co se bude dít. Takže, znovu a lépe, když se matka vrátí, tak už zdálky slyší, jak si dcery vyměňují názory na komunismus, který vládne v naší domácnosti:
„Dneska uklízíš křečky ty!“ Zařve první dcera.
„Ne a ne a ne, já jsem uklízela včera!“ Zapiští druhá dcera.
„To není pravda, já jsem uklízela včera i předevčírem a prostě furt.“
„A nemusíš mě mlátit tou ponožkou!“
„A ty mi teď pomůžeš!!!“ přikáže první dcera.
„Ne, já teď musím uklidit ty hovínka od křečků,“ brání se druhá dcera.“A kromě toho papám!“
Argumentů k tomu, proč něco neudělat je tolik, že vystačí na celý den a už i moje devítiletá a moje jedenáctiletá dcera moc dobře ví, že komunismus nefunguje. Protože, co je společné, to je nikoho a nikdo se o to nemusí starat. Stejně tak, co je zadarmo. A vůbec, ať sousedovi taky chcípne koza! (V mém případě kohout!) Co se týká mého sedmiletého syna, tak ten zcela jednoznačně, geneticky, či kýhovýra jak, má vepsáno v krvi, že jakýkoliv úklid nebo pečení pizzy v angličtině má totálně na háku a jde raději na trampolínu metat salta. Příliš to neřeším, jelikož moc dobře vím, že když jeho aklimatizaci na školní docházku provázel již třikrát ztracený klíč od skříňky, dvakrát ztracený čip na obědy a pětkrát ignorovaný úkol, tak asi nebude úplně pořádkumilovný. Nicméně, dokud se v první třídě zajímá o dělení beze zbytku, se zbytkem a do záporných čísel, tak jsem jakžtakž v klidu. Geny jsou geny, jsou kódovány ve vesmírných rovnicích.
Pozitivní motivace, řeknete si, tak to zkusíme, rozdělíme byt na zóny: moje, tvoje, jejich. A uvidíme. Křečci budou ve střídavé péči, týden u jedné dcery a týden u druhé dcery. V rámci pozitivní motivace, tzn. např. mít vyprané oblíbené triko, dvě stejné ponožky a čisté spoďárky na každý den můžeme vyzkoušet to, jak intenzivně budou pomáhat při boji s horami prádla.
Řeknete si, kde je ten její manžel, proč nepomáhá (s prádlem)? Copak je pořád na zahradě a seká dříví? Ne! Manžel odjel na záchrannou akci. Vrátil se do Ruska pro poslední věc, kterou jsme tam při našem úprku zanechali: starou, flekatou buchanku, která při představě, že bude muset ujet 4000 kilometrů do Česka řekla: „ani prd!“ a někde před ruskými hranicemi opět vypověděla službu (viz mé staré blogy, kdy jsme s tímto spolehlivým vozem, parťákem do nepohody projezdili kus východní Evropy). Při posledním telefonátu byl můj manžel již úspěšně za hranicemi v EU tak už to teď můžu napsat: můj manžel je kvalifikovaný dobrodruh a jeho buchanka je vysoce sofistikovaný krycí manévr, je to stroj, který v sobě skrývá nečekané a neslýchané věci. Potřebuješ se brodit blátem, projet nenápadně Litvou a Lotyšskem? Zaujmout ruské pohraničníky a českého ministra školství? Můj manžel nejenže umí řídit buchanku, která pomalu už nemá ani volant, ale také létá s letadly všeho druhu a dokáže dost často vylézat na nečekané vrcholy, leze nahoru, leze dolů, leze mi na nervy. Ale tak už to vysoce kvalifikovaných jednotek bývá.
PS: podle posledních zpráv mého manžela ze spanilé jízdy buchankou Ruskem je zcela zřejmé, že zatímco český jaderný výzkum musí z Ruska pryč, tak české pivo zůstává. Jeho chuť je ovšem více než pochybná, což je samozřejmě zcela chvályhodná taktika českého odboje: "čím hnusnější pivo tam budou mít, tím dříve je sankce přestanou bavit."
Lucie Jančíková
Kterak blahodárně využít dětskou pracovní sílu
Dnes při pohledu z okna vidím, že letošní léto začíná být pomalu minulostí, vítr a lehký podzimní deštík panují na naší zahradě a na průzračné hladině bazénu se vyrýsoval podzimní design, vytvořený z drobných březových lístků.
Lucie Jančíková
Sláva hrdinům, našim učitelům!
Když máte na pár dní opušťák (od čehokoliv,co nutně potřebuje vaši přítomnost a prvotřídní servis) a náhodou brouzdáte internetem-pracovně samozřejmě, může se vám stát, stejně jako mně, že natrefíte na něco...
Lucie Jančíková
O spánku, mikrokosmu a kvalitě ruských tanků...
Když vše děti trochu povyrostou, stáváte se často svědkem hodně zajímavých událostí. Někdy máte pocit, že se život nějak zrychlil, jako byste byli součástí dokumentárního filmu, kde na jednu houbu, nebo semínko stromu, nebo larvy
Lucie Jančíková
Rusové se diví, aneb "předspeciálněoperační ceny"
Jestli jste zrovna v období mezi dvacítkou a třicítkou a těšíte se z každého nového slunečného dne, který vám nezkalí žádná bouřka ani mráček, ani tajfun, ani větříček, ani kaluž, ani bláto...
Lucie Jančíková
Kalašnikov, norkový kožich, kaviár...aneb, do čeho investovat poslední rubl
Když pět let prožijete v zemi, která, se s jistými výhradami, pomalu, ale jistě stává vaší druhou domovinou, s lehkostí bagru se vám dostane pod kůži a která má zvláštní a tajemné kouzlo zhrzené ženy,
Lucie Jančíková
Jak jsem vyhrála válku, aneb "kdybych se dostala k Putinovi, tak bych..."
VA ́LKA JE MI ́R, SVOBODA JE OTROCTVI ́, NEVEˇDOMOST JE SI ́LA... Neza ́lezˇelo na tom, zda napsal Prycˇ s Velky ́m bratrem nebo nenapsal. Jako neza ́lezˇelo na tom, zda bude v deni ́ku pokracˇovat nebo ne. Ideopolicie ho dostane i tak. *
Lucie Jančíková
Matka tyranka v ruském lese
Když ruskou pláň, les, silnici a ulici, zasype metr čistého měkoučkého sněhu, ve kterém se zřetelně rýsují zářící vzkazy psů a fen psané močí, a který i přesto milosrdně zakryje nedokonalosti ruského stavitelství,
Lucie Jančíková
Čím se v Rusku nenakazíte
S matematikou jsem měla vždycky problémy, narodila jsem se přibližně ve stejné době, kdy se v hlavě profesora Hejného rodila koncepce jeho neotřelé metody výuky matematiky hrou.
Lucie Jančíková
Ztraceno v překladu, aneb v těátrje nělzjá piť vodku!
Když vás osud zavane na několik let do cizí země a nejste zrovna obětí nedobrovolného odsunu, hříčka v dějinném kolotoči nebo oběť čísi zlovůle, tak máte pocit, že byste se měli ze slušnosti naučit jazyk onoho státu.
Lucie Jančíková
Četyrje tarakani a svjerčok
Ruská pracovitost a pořádkumilovnost je pověstná. Člověk by skoro řekl, že takový pořádný ruský stroj, přístroj nebo součástka, jako třeba plynovod nebo nějaké to heblo do jaderné elektrárny je všeobecně skvělá volba!
Lucie Jančíková
V dešti nejdou vidět slzy!
Z hlediska matky tří dětí se nedokážu přesně rozhodnout, které roční období je lepší (nebo horší), jestli zima, nebo léto. Zima, přesněji zima v Rusku, je ovšem jedna velká radost.
Lucie Jančíková
O zemřelé ruské influencerce a jiných jazykových hrátkách
Nová doba si žádá nové profese, a tak vznikla krásná a celému světu nesmírně užitečná zaměstnání jako jsou např. influencer anebo youtuber.
Lucie Jančíková
Tři záhadné bukvy, aneb "jak je důležité míti Vladimira"
Když jste milující matka tří dětí, které se navzájem obrovsky a bezlimitně milují, stejně jako se obrovsky a bezlimitně dožírají, tak je vám jasné, že taková nelidská věc, jako tři měsíce prázdnin, jak to mají v Rusku, je buď:
Lucie Jančíková
Proč miluju EU
Rok 1968, noc z 20. na 21.srpna, temná noc, temnější než obvykle, temná hlavně pro český lid, který je sice už zvyklý na to, že si ho občas nějaká ta velmoc zabere, ale probudit se a mít na zahradě ÚAZ buchanku?
Lucie Jančíková
O drzém kohoutovi a jiných ptácích
Když jsme v Česku, tak žijeme na vesnici. Byla to naše volba, utéct před zmatkem a hlukem velkého města. Hlavně před tím hlukem. Opravdu jsme si mysleli, že na vesnici zažijeme klid a jistý druh nesnesitelné lehkosti bytí.
Lucie Jančíková
Vše o všech vších.
Nejsem člověk, který normálně schraňuje plastový odpad. Jsem hospodyňka, která poctivě třídí odpadky (pokud to jde, protože v Rusku něco jako třídění odpadu reálně neexistuje) a normálně se plastových krabiček a obalů zbavuju.
Lucie Jančíková
Český mobilní operátor: vzácný, ve světě již téměř vyhynulý druh Upíra obecného finančního
Jednou z opojných radostí, když pendlujete mezi dvěma zeměmi, mezi dvěma technickými mocnostmi 21. století, mezi vyspělou Českou republikou, a ještě vyspělejší Ruskou Federací, je hledání kancelářské sponky na letišti.
Lucie Jančíková
Jsme to, co jíme...aneb tajemství štíhlé postavy (ne)odhaleno
Čistka! Nemilosrdná likvidace! Nostalgie, smutek, dlouhý a váhavý výběr. Úklid šatníku. Přehlídka minulosti stejně tak silná, jako prohlížení starých fotografií. „Nemám co na sebe, postava se trochu změnila, tohle musí pryč!“
Lucie Jančíková
Děvčica vrtichvóstka na výletě po Rusku, část 3.
Občas se v životě člověka stanou věci a události, které potřebují čas, aby je takříkajíc strávil, aby se s nimi dokázal srovnat a aby je, s odstupem času, dokázal nahlížet s nadhledem a vtipem.
Lucie Jančíková
Děvčica vrtichvóstka na výletě po Rusku, část 2.
V Rusku se toto jaro zformovala silná a dobře organizovaná armáda, plná krvežíznivých, nemilosrdných a všehoschopných příslušníků. Jsou velmi dobře cvičení, jsou nemilosrdní, nebojí se smrti, naopak, jdou jí chtivě vstříc.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 39
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3279x
Jsem pozorovatelka a většina věcí, co se mi děje sice vypadá normálně, ale ve skutečnosti je to sranda a tak o tom píšu. A pokud by někoho zajímalo, jak přežít např. ruské školství, ruské zdravotnictví, ruskou restauraci, hotel, obchod atd., tak o tom píšu. Nebo jak ve skutečnosti vypadají ruské ženy, dívky a muži, jaké to je v ruském vlaku, na ruském trhu, kdo prodává nejlepší ovoce a zeleninu, jak ve skutečnosti vypadá ruská rybalka anebo jak moc Rusové běžkují, tak o tom píšu. A bývá to sranda.