Čtvrtek 4. března 2021, svátek má Stela
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Čtvrtek 4. března 2021 Stela

Propustková revoluce, aneb jak se v ruské karanténě dostat do lesa. 2. část

22. 02. 2021 15:58:59
V České televizi jednu dobu vystupoval právník, který si vysloužil přezdívku zpívající právník, protože své zážitky ze soudní síně dokázal přepsat do vtipných textů a přezpívat. Získal si tím velkou popularitu.

V Rusku mají také řadu právníků a nejspíš hodně z nich bude umět zpívat, ale mají tam jednoho, který se ještě něčím vymyká. Dalo by se říct, že je to takový influencer z tajgy, ruský Robinson, právník šikula. Je to člověk, který si jezdí od svinstva světa odpočinout do hlubokého ruského lesa, který je obecně plný vlků, medvědů a komárů, a NIC, opravdu nic si s sebou nevezme, kromě jedné věcičky, která se jmenuje chomutatěl. (Ve slovníku toto slovo nehledejte) Chomutatěl je nástroj na upevnění ČEHOKOLI pomocí drátů. A tak tento právník Robinson jede do tajgy s chomutatělem, s jehož pomocí si vyrobí dům, nábytek, loď, saunu, prut na ryby, pec. Uloví si rybu, upeče ji na peci, tu rybu sní pomocí příborů, které si vyrobil chomutatělem. A pak k večeru, než jde spát, si vyrobí dveře a k těm dveřím si vyrobí něco, co odpuzuje medvědy. Je to skutečně velký odborník na chomutatěl, vyrobí z něj cokoliv. Tato právnická osobnost, jednička ve světě kutilství, influencer z tajgy je hvězdou ruského internetu!

Jednoho dne, když si můj manžel dělal na internetu vědecké rešerše, natrefil na tohoto šikulu a byl omráčen. Ihned si objednal chomutatěl a poctivě hltal každé video, které právník vystavil na web. „Hele, pojď sem, honem, to musíš vidět!“ Ozývalo se často z gauče. „Chata! Kánoe! Kuchyňská linka! Sauna!“ Vypočítával můj manžel obdivně. „Všechno jen s chomutatělem!“

„A proč si to prostě nekoupí, když je to právník?“ Zeptala jsem se nejapně.

„Protože je to jeho radost, vášeň, náplň, jeho HOBBY! A moje taky, mimochodem.“

„Ach tak, chápu, a dokázal bys s tím chumoťolem spravit i naše popadané garnýže?“

„Chomutatěl a dokázal.“ Odpověděl manžel a otočil se na druhý bok, aby neviděl na naše popadané garnýže. „Ty máš jógu, já mám chomutatěl,“ vysvětloval mi manžel, „a ty se taky nepostavíš na hlavu jen tak na povel.“ Ukončil svou teorii dobrovolnosti a dál sledoval právníka šikulu.

Není tedy divu, že když se můj manžel v době ruské jarní karantény dobojoval k propustce z města, sbalil chomutatěl, a jelikož si ještě nebyl úplně jistý, že s tou věcičkou dokáže za dvě hodinky smontovat barák pro pětičlennou rodinu, tak přibalil i stan, spacáky, nádobí, příbory, zásoby jídla a pití na týden, kempingový nábytek, švýcarský nožík a vývrtku. Nás nahnal do buchanky a pak mi vesele řekl: „Já vím, že jsi smutná, že nám zavřeli sauny, ale neboj se, mám chomutatěl a velké balení potravinářské folie... Saunu si vyrobíme sami!“

Dorazili jsme do lesa, nastříkali jsme se repelentem a já jsem si sedla na sluníčko. Byli jsme na nádherném paloučku u kterého, zcela příhodně, tryskal ze země gejzír luhačovické vincentky. Tento gejzír udělal malebné jezírko a uprostřed toho jezírka, na ostrůvku, se rozhodl můj muž postavit saunu.

Svolal děti a protože věděl, že je v nich díky karantény nahromaděno obrovské množství energie a také věděl, jako správný vědec, jak tuto energii využít, měl v cukuletu nasbíráno celkem slušné množství saunových šutrů. Když si ty šutry prohlížel, občas jen zamručel něco jako: „ten by mohl vydržet, ten by nemusel vybuchnout, ten by se nemusel rozletět, ten by měl držet, ten vybuchne (a vyhodil ho), atakdále. Dělala jsem, že ten podmiňovací způsob neslyším a pevně jsem věřila, že můj muž moc dobře ví, co dělá.

Potom, opět s pomocí dětí a jejich neutuchající energie, nasbíral dřevěné pruty, které chomutatělem svázal do tvaru velkého íglů. Kostru tohoto íglů pak, i s dětmi, obalil potravinářskou fólií. Pak celé to obalené íglů postavil nad pícku ze šutrů, ve které se už zatápělo.

Pak jsme čekali ještě pár hodin, než se to celé pořádně nahřálo, já jsem se mezitím stačila postavit na hlavu, projít se po blízkém okolí, nasbírat ty největší petrklíče, jaké jsem kdy v životě viděla (že by vliv blízkého města s atomovým výzkumem?), pes si stihl několikrát odběhnout do lesa za smečkou vlků a párkrát jsme poklábosili s moskevskými výletníky, kteří na palouku jezdili na obrovských čtyřkolkách a byli zvědaví, co jsme zač a co tam stavíme: jestli daču, nebo skleník. Trochu jsem se divila, že moskviči neznají svého slavného právníka s chomutatělem.

Pak přišel večer a manžel slavnostně oznámil, že se jdeme saunovat. Všichni výletníci, kteří, stejně jako my, dostali propustku, byli už pryč, také trochu potemnělo, tak jsme se svlíkli, obalili do osušek a všech pět se nás namačkalo do vytopeného íglů. Manžel měl připravené nádoby s vodou, březovou větvičku a pět malých stoliček. Úspěch byl zaručen, vedro bylo řádné. Manžel, jak měl nastudovaná ta videa, chrstl kýbl vody na pícku, v íglů to zachrčelo a zapařilo, teplota závratně vyletěla na dobrou stovku a za ní rychle s jekotem vyletěly ze sauny děti.

Nakonec jsme si dali tři kolečka a příjemně jsme se vysaunovali. Ochlazovací fázi zajistil prudký gejzír ze země, který plnohodnotně zastoupil masážní trysky.

Dým ze sauny nás taky malinko přiotrávil, tak se nám nakonec spalo dobře. Časem jsme naše přírodní saunování dokázali dovést k úplné dokonalosti, protože jsme díky propustkám mohli do přírody jezdit ono jaro často. Když jsme se pak na náš palouček vrátili po několika měsících, na podzim, s údivem jsme zjistili, že tam naše sauna-íglů stále stojí, jen na jiném místě. Manžel byl polichocen, že ji ještě někdo využil, kromě nás, ovšem jen do chvíle, než zjistil, že ji použil jako záchod.

Autor: Lucie Jančíková | pondělí 22.2.2021 15:58 | karma článku: 37.49 | přečteno: 3384x

Další články blogera

Lucie Jančíková

Jím, jíš, jí...ŽEREME!

Když mi manžel jednoho večera, který jsme bezpochyby trávili v oboustranně dobrém rozpoložení, se skleničkou lahodného červeného moravského vína, tataráčkem na očesnekovaných topinkách...

2.3.2021 v 22:26 | Karma článku: 41.55 | Přečteno: 4672 | Diskuse

Lucie Jančíková

Propustková revoluce, aneb jak se v ruské karanténě dostat do lesa. 1. část

Když na jaře 2020 Rusové slavnostně vypustili na moskevské nebe stíhačky, aby na něm vykouzlily působivý nápis: chraňte se, zůstaňte doma, byli jsme my, informovaní expati, dobrovolně zavření v karanténě už několik týdnů.

19.2.2021 v 20:28 | Karma článku: 32.24 | Přečteno: 1200 | Diskuse

Lucie Jančíková

Až vyrostu, chci být dojičkou krav, aneb školka základ života!

Až vyrostu, chci se stát dojičkou krav a prodávat mléko, aby byli lidé zdraví. Má napsáno má dcerka v úvodu alba fotografií z ruské školky.

16.2.2021 v 14:31 | Karma článku: 33.54 | Přečteno: 1186 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Ladislav Větvička

Report ze svobodne země

Vlastně je ta doba koronova pro nas cestovatele požehnanim. Na slovensko - podkarpatske hranici, kde se naprosto zbytečně čekavalo dluhe hodiny, ste dneska na eurosojuzove straně odbaveni za štyry minuty a na druhe straně tež.

4.3.2021 v 11:11 | Karma článku: 15.03 | Přečteno: 206 | Diskuse

David Hromas

Severní Kypr (2/3). Místo, kde se zastavil čas

Severní Kypr má jedinečnou atmosféru, nádhernou přírodu, rozmanité památky a rozsáhlou historii. Tato země oficiálně neexistuje, o to více stojí za návštěvu.

4.3.2021 v 9:00 | Karma článku: 4.74 | Přečteno: 82 | Diskuse

Lucie Jančíková

Jím, jíš, jí...ŽEREME!

Když mi manžel jednoho večera, který jsme bezpochyby trávili v oboustranně dobrém rozpoložení, se skleničkou lahodného červeného moravského vína, tataráčkem na očesnekovaných topinkách...

2.3.2021 v 22:26 | Karma článku: 41.53 | Přečteno: 4672 | Diskuse

Tomáš Prachař

Lépe být v Brazílii

S velkým rozladěním jsem zaznamenal snahu vlády o omezení možnosti cestovat do některých zemí, včetně mého současného brazilského azylu.

1.3.2021 v 21:05 | Karma článku: 14.39 | Přečteno: 405 | Diskuse

Ladislav Větvička

Nesu všecky vlady tak pitome jak ta naša...

Měsic a pul v teple. U mořa. V zemi, kde se mistni jazyk naučite za tyden, pokud nejste naprosti idyjoti. Krasne baby, dobre piti, poctive žradlo. Vstřicny imigračni system. Za šest tacu na měsic pronajaty apartman.

1.3.2021 v 18:18 | Karma článku: 45.86 | Přečteno: 11041 | Diskuse
Počet článků 12 Celková karma 35.48 Průměrná čtenost 2357

Život mi asi před deseti lety přihrál do cesty jednoho zajímavého člověka, pořídila jsem si s ním tři děti, a přestože jsem vždy jazykově inklinovala spíše k francouzštině a angličtině, tak jsem docela důvěrně poznala Rusko, jehož svéráznou jedinečnost jsem si svým způsobbem zamilovala. Však asi ne náhodou, již dávno před tím, než jsme tam na nějakou dobu zakotvili, byla mou oblíbenou knihou Mistr a Markétka.

Jsem pozorovatelka a většina věcí, co se mi děje sice vypadá normálně, ale ve skutečnosti je to sranda a tak o tom píšu. A pokud by někoho zajímalo, jak přežít např. ruské školství, ruské zdravotnictví, ruskou restauraci, hotel, obchod atd., tak o tom píšu. Nebo jak ve skutečnosti vypadají ruské ženy, dívky a muži, jaké to je v ruském vlaku, na ruském trhu, kdo prodává nejlepší ovoce a zeleninu, jak ve skutečnosti vypadá ruská rybalka anebo jak moc Rusové běžkují, tak o tom píšu. A bývá to sranda.

Najdete na iDNES.cz